Jak rozeznat originál.

   Znaky originálu

Ačkoliv dobře udělaná replika s dodržením všech původních technologických náležitostí má také svou cenu, originál je vždy obohacen navíc historickou hodnotou. Původní starý kus má tzv. patinu - tj. působení času na vzhled nábytku. Dřevo stále barevně dozrává a mírně mění tvar při sesychání, původně rovné plochy se místy prohnou a získají větší plastičnost. U skutečně starého dřeva jsou široké jarní letokruhy v kresbě vždy světlejší než tvrdší a tenčí léta zimní. U uměle zpatinovaného povrchu např. mořidlem se efekt přesně obrátí – široká léta jsou vlivem savosti tmavší a tvrdá jsou světlejší. To se velmi často objevuje u nedokonalých replik z nového dřeva.

Mechanické vlivy při používání nábytku zapříčiní nepravidelné zaoblení původně ostrých hran (např. lišt, klapaček dveří apod...).

Místa častého namáhání (panty, dotyky dveří s korpusem, dna šuplat s pojezdy) bývají hodně opotřebena. V lakovaném povrchu se objeví drobné krakelky,které se postupně zaplní prachem.

Nelakovaná místa, jako jsou vnitřky šuplat nebo záda, bývají šedivá a v místech, která nejsou vidět, bývají hrubě opracována (ručně obtesána či vyhoblována).

U nábytku staršího poloviny 19. století se v zásadě používaly dřevěné kolíky namísto pozdějších železných hřebů při uchycování nejrůznějších lišt, řezeb apod. Tento nábytek byl také většinou až do druhé poloviny 19. století olepován tzv. švartnou, což byla silnější dýha (minimálně 3 mm tlustá). Tenká dýha jak ji známe dnes se obecně rozšířila až v posledním desetiletí 19. století.

Neobsahuje-li tzv. historický kus všechny tyto náležitosti, jsme nuceni zpozornit, zda se nejedná o falzifikát (není li kopie vědomě přiznána), nemluvě o nejrůznějších nedomyšlenostech jako jsou překližky ve dnech šuplat barokní komody, či různá neumětelská kování s křížovými vruty apod. Tady všude může neznalý zájemce naletět a namísto drahocenného kusu zaplatit nemalou částku za bezcennost.

Důležitým faktorem určení originality historického kusu je přítomnost signatury (dříve, například Anno Dominne 1700), nebo firemního označení v pozdějších dobách (například firmy Thonet, Jakob a Kohn, Emil Gerstell - Wien, apod.). To bývá často skryto a obsahuje základní údaje o vzniku či původu nábytku.